O firmě

O firmě

Základy průmyslové výroby na břehu řeky Berounky položil v roce 1824 kníže Karel Egon II. von Fürstenberg, když nechal v Roztokách postavit huť Marie – Anna na zkujňování surového železa a později válcovnu plechu. Výroba navazovala na další knížecí železárny ve Staré Huti (dnešní Hýskov), Nové Huti (Nižbor) a Novém Jáchymově. Ve své době patřil Fürstenbergův hutní komplex k nejmodernějším podnikům ve střední Evropě a jeho výrobky jsou historiky ceněny dodnes.

Závratné změny v technologii přicházející z Anglie stavěly Fürstenbergovy železárny do velice obtížné role a ztěžovaly konkurenceschopnost. Postupně se hroutil jeden knížecí podnik za druhým a v roce 1880 došlo i na železárny v Roztokách. Aby nedošlo k úplnému krachu, postoupil kníže tento podnik České montánní společnosti. Ta se soustředila především na valcířskou výrobu a na přelomu 19. a 20. století zde zaměstnávala 300 lidí. Ani dílčí modernizace však roztocké železárny nezachránila a tak 30. března 1903 nový vlastník výrobu zastavil. Kníže se vrátil se smělým plánem: chtěl bývalou huť Marie – Anna vykoupit zpět a zřídit zde pivovar. Když se však knížeti nepodařilo získat potřebný finanční obnos, z plánu sešlo. Roku 1905 koupila celý roztocký komplex semilská firma Stein.

O firmě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nový majitel začal předělávat roztocký závod na textilku a v roce 1907 přádelna zahájila výrobu. O rok později byla zřízena i barvírna. Továrník Stein přijal 700 zaměstnanců a dal tak pracovní příležitost mnoha rodinám v širokém okolí Roztok. Od roku 1908 se již pracovalo na dvousměnný provoz. Výhodou závodu byla levná vodní energie z Berounky, kdy pohon strojů zajišťovala jedna turbína a parní stroj. Při nízkém stavu vody se vodní turbína zastavovala a pracovalo se jen na některých strojích. Důmyslný systém zadržování vody na jezu a jeho následné vypouštění náhonem zajišťoval nepřetržitý průtok potřebné vody do továrny. K poklesu výroby v textilce došlo během první světové války. Na vině byl především nedostatek surovin, ale také chybějící mužské síly, které Stein doplnil ženami. Po skončení války byla pracovní doba snížena z 11 na 8 hodin denně.

V letech 1929–1933 postihla české země hospodářská krize, ovšem následujících 5 let patřilo ke „zlatému období“ Steinových závodů. Toto bylo násilně ukončeno 11. ledna 1940, kdy němečtí nacisté podnik, jako židovský majetek, zkonfiskovali. Do Roztok se Steinové již nikdy nevrátili.

Správu v továrně převzal Ing. Havlíček, ale nepodařilo se mu zabránit postupnému úpadku. Válka přerušila dovoz klíčové suroviny – bavlny. Po napadení Sovětského svazu začal přicházet do Roztok, stejně jako do ostatních textilek, běloruský len. Nouzově bylo na průmyslové textilie zpracováváno i konopí z rozcupovaných lan a provazů.


Permon I

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1944 se začalo rozpadat hospodářství Velkoněmecké říše a právě na jaře r. 1944 byla část roztocké textilní továrny obsazena německou firmou Filter und Mann a bylo rozhodnuto o jejím zapojení do válečné výroby. Z říše byla do Roztok přesunuta výroba přídavných nádrží pro letadla Focke – Wulf 160. Pracovat se začalo už v červnu 1944. Výrobu řídili technický vedoucí Ing. Goebel a obchodní ředitel Schärf. Na práci bylo soustředěno 500 lidí, kteří byli ubytováni v tzv. „lágrech“ přímo v Roztokách.

Koncem roku 1944 zabrala firma Junkers větší budovu textilky a vybavila ji strojním zařízením ve všech třech patrech. Byla sem převedena výroba vrtulových hlav pro letadla Messerschmidt 109. Ve třech směnách zde bylo zaměstnáno více než 1000 lidí. Oba válečné podniky byly oficiálně vedeny pod označením „Farberei“, ale v zahraničí nezůstal pravý charakter výroby dlouho utajen. Ještě v roce 1944 „navštívila“ Roztoky spojenecká letadla, která 20. října v jednu hodinu odpoledne při nízkých přeletech továrnu nejspíš fotografovala. Přímý útok na některý z objektů však až do konce války nepodnikla. Pouze 16. prosince 1944 shodila v okolí Křivoklátu a Roztok dvě malé bomby. Piloti se zřejmě jen zbavovali zátěže, a proto je svrhli do neobydleného prostoru.

Po skončení války v květnu 1945 se v Roztokách různily názory, jakou mírovou výrobu v podniku obnovit. Textilka, působící na břehu Berounky 36 let, už obnovena nebyla. Zvítězila strojařská lobby. Od té doby probíhala v Roztokách (pod mnoha jmény – např. TOK, TRANSPORTA, NÁŘADÍ, PERMON atd.) strojírenská výroba.  V roce 1980 vzniká samostatný národní podnik Permon. Po revoluci podnik privatizuje Ing. Koudelka a v roce 1994 vzniká firma Permon s.r.o. Po smrti Ing. Vladimíra Koudelky jeho dědicové koncem roku 2013 firmu prodávají firmě KASEY Investment Holding SE, která pokračuje v rozvíjení současného výrobního programu pneumatického a hydraulického nářadí Permon. Tyto výrobky nacházejí uplatnění po celém světě.

 

Horní závod Permon II současnost